A přišel Vláčkař.
Zase jsem jednou měla pocit,
Pár těch,
co s nimi ani žádnej vztah nebyl.
Ale vtipní byli, jen co je pravda :-)
A pak tu byl Zedník
Byl to jeden z těch kluků, co jsem s nima vyrůstala o prázdninách na chatě.
Lepší osel v hrsti,
než velbloud na střeše?
Pamatujete,
jak jsem vyhrožovala, že se všema těma internetama už nechci mít nikdy nic společnýho?
Tenhle tvor,
to byl největší omyl!
Teda jeden z několika největších omylů.
Učitel
Byl o mnoho centimetrů vyšší, což, jak se posléze ukázalo, byl jediný jeho klad.
Tenkrát poprvé
V Bravu by to asi neotiskli...
Čáry máry fuk!
aneb Bacha na tichou vodu!
Ať žije chat!
Ať žije internet!
Anebo radši možná ani ne...
Léto,
ideální čas pro nějakou lásku...
Smutný poslyšte příběh Váni,
nechal se láskou omámit...
A pak to přišlo!
Roztahovači prstů!Že nevíte, kdo jsou roztahovači prstů? Ale víte, to víte, že to víte!
Představte si libovolnou chlapeckou skupinu. Partičku tří až šesti mladých, krásných mužů, kteří skoro uměj zpívat, předstírají, že umí tančit – a vydělávají na tom nehorázné peníze. A při "zpěvu" rozevírají dlaně, roztahují prsty směrem k fanynkám, jako že jim dávají vše. Fanynky houfně kolabují, hrozně nahlas ječí, na obličeji mají napsaná jména toho svého miláčka a sní o tom, že zrovna on si právě jich všimne, vezme si je za ženu a budou žít šťastně až do smrti...
V sedmé třídě
jsem se bezhlavě zamilovala do Lukáše.
Najednou jsem byla v pubertě
a jela na tábor.
Žůžo dobrodrůžo, tábory mě bavily a tenhle byl obzvlášť povedený, teda když nepočítám túry po horách, který se ale od tábora v jednom našem pohoří daly docela očekávat.
Já zapomněla na bitvy!
Vracíme se v čase zpět, do takový druhý třídy!
Léto, broskve,
stále jsem prcek. Už ne úplně prcek, je mi asi deset, možná jedenáct!
A přišli fotbalisti.
Moc fotbalistů!
Naše škola byla blízko fotbalovýho hřiště a nějak se tak událo to, že jsme na začátku září přišli do třídy a tam bylo osm novejch kluků.
Ty vole!!!
Osm!!!